pozoruju kouzelnej větrnej život
malá holka se učí na kolečkovejch bruslích, hodí tlamu, vstane a hodí jí
zase. au
stará pani jde strašně pomalu, na vodítku vede psa, ten je tak starej a
tlustej, že jde pomalejš než ona
domy se ani nehnou, stromy trochu jo
noc: zkoušim vnímat protichůdný vjemy, spojovat je v sobě: jednou rukou se
dotýkám křehkejch květů, druhou vsouvám do nočního vzduchu a při tom
koukám na hořící svíčku v lucerně, plamen a květ a noční vzduch.
tentýž plamen je ve dne slabej proti sluneční přesile, neduživej
bojovníček. plápolá. v noci je to čelní světlo mý lodi, mezi ostatníma
loděma na pustym oceánu
den: tancuju a skáču, dokud se mi nemotá hlava. už se mi motá, jdu to
napsat
chodim po bytě rychle ode zdi ke zdi jako lev a vždycky se rukou od tý zdi
odrazim, otočim se a když dojdu zase ke zdi, zase se rukou odrazim, jako
plavec v bazéně
skáču na posteli
ležim na podlaze se zavřenýma očima
přečtu si při rychlý chůzi jednu kapitolu knížky
otevřu dveře a foukám vší silou do vzduchu
napodobuju různý zvířata
kosák se hrabe v bordelu
přečtu druhou kapitolu knížky a najednou stojim na pláži u oceánu
voda mi podemele písek pod chodidlama, malinko klesnu
pozoruju užasle kouzelnej život
jdu lesem, sbírám pryskyřici, vyplašim divočáka a chci vyskočit na
strom
zůstanu ale jenom stát paralyzovanej s klacíkem na smůlu místo kudly.
sejmul bych ho dyžtak růčo
nebo bych na něj naskočil a dojel do ulice, rychle a drkavě bych na něm
letěl ulicí, v jedný ruce klacík s nasbíranou smůlou, v druhý lahvový
pivo, lidi by na mě koukali z oken a jásali by: hele Bivoj!
kytky automaticky voněj, váběj včely. včely automaticky sajou nektar a při
tom kytky opylujou
vzduch je nasycenej vůněma. rostlinnym volánim
dejchám to
kluci čekaj na toho s míčem, kopni to! koukaj na něj, on se blíží,
rozmáchne, nakopne míč směrem k nim, ten se prudce odrazí od stromu,
vrátí se k němu, trefí ho do hlavy, kluk spadne, ostatní se smějou.
tam: sedim v písku na pláži a mám prosolený vlasy
tady: rozmístil jsem na podlaze překážky a chodim kolem nich slalom
opakuju pořád dokola: „pořád dokola“ a čekám, kdy přestanu
když konečně přestanu, dál řikám: „dokola“. pořád dokola
směju se sám sobě
jsem okurka a biatlon a paraple
jsem moskyt a moskytiéra a paralympiáda
jsem střízlivej
pod asfaltem je určitě udusaná hlína
v koši žije spousta brouků
lehčí lidi nechávaj mělčí stopy
chameleon: chameleon se cuká, cuká a cuká, než se pohne
velký lesní požáry se hasej z vrtulníku
velký lesní požáry umožněj ukrytym semenum vzklíčit
auta stojej na parkovišti jako na hanbě. zamčený plechový cizinci.
ležim v poledne na podlaze, na obličeji mám mořskou vodu, důkaz že jsem
tam fakt byl! ačkoli tak vysoko přece voda nešplouchala!?
píšu na papír písmena
pozoruju kouzelnej větrnej život, okolo mě i ve mě. neni rozdíl mezi okolo
mě a ve mě, pozoruju a dejchám.
lucerna se houpe na přídi
jsme kouzelníci

(17.4.16.22)

jo a pirát se oholil do hola. shodil fousy i vlasy, chodí ulicema s kytarou
na zádech.