pod stropem
dlouho nic
ticho
pak vlasy, hlava, celej sedící člověk
židle, podlaha
asi já
dejchám
už dlouho o samotě
když v tom něco sepne, myšlenka
rty
promluvim
slovo!
je tu se mnou
jsme tu spolu
v místnosti
přece existujeme! to je důkaz!
jenže ono mizí
kam mizí? kam chceš jít?
utíkám za nim
ale už ho nemůžu najít
vracim se dovnitř

teď budu oči a otevřu se