vítej lva na svý stezce!
tam odkud se denně probouzim
je horoucí tma
votevřený chřtány
pak sedim u stolu, poletuje sníh
ve vočích sou malinký stopy
něco jako vizitky, takový satelity odtamtud
sedim u stolu
čaj se louhuje ve velkym starym hrnci
slunce dlouho vychází a dlouho zapadá
neni nic mezi tim.
v tom vzácnym světle
pak stojim na pláži
moře zamrzá
malý lastury zatvrdlý v písku, na kterym se dá klouzat.
děti v palčákách
kloužeme se a tancujeme
koukáme na bílý linky a spirálky, ve kterejch se voda zastavila
na ledovou tříšť, která se pohupuje
zastav se teď!
jediná vrána vylítne
jsme v říši živejch.
stojíme tu i v noci
za tmy jsou pomalý ledový vlny jako ospalej jazyk
kterej vyplazuje nějaký neskutečně velký zvíře před náma
jazyk a sliny
ohromná masa temný chladný vody
tam odkud se denně rodim
odkud mám znamínka uprostřed očí
je možný všechno
něco z toho se teď děje
vítej lva na svý stezce!
