při svíčce
piju čaj
ze svý observatoře
vidim do dálky
vidim spící vojáky paneláky
a obrovskej prostor mezi nima
stromy spící zimnim spánkem
japonský borovice
stojej
žádnej pohyb
nasněžilo
ze všech oken, kam jenom dohlídnu
ze všech buněk těch mohutnejch betonovejch organismů
jich svítí jenom šest
šest světýlek v různý vzdálenosti
taky nespí
kos zpívá jarní melodii
někdo škrabe auto
je prvního března
pět hodin ráno

(někdo se vzbudil, rozzářil se žlutej obdélník B2, voják hrdina
vpravo)