kladno 13.5. 2016 (vesmírná odysea už je pravěk)

úvod: zdálo by se, že neni vo čem psát. ale!

zápletka: sedim na betonový plošince výměníku mezi panelákama,
prochází kluk a dribluje si s fotbalákem. dribluje, neřeší nic.
pamatuješ si to? tsss
rozkvetlá jabloň, ze který vodlítávaj plachetničky okvětní lístky, a za
ní – něžný artbrut – plechová vlnkatá fasáda paneláka vojáka.
milujou se? tsss
nebe křižujou rorýsi, tak už jsou tady! svištěj tsss tsss, dělaj
paneláku rorýsovou korunu a mladý lístky, nevinný, nezkušený, ale
s neochvějnou jistotou rozbalený, chvějou se do světa všude kolem.
fůů
teď! veverka stojí na zadních a koukáme si z očí do očí. ha! neni
o čem psát? neni na co koukat? hrdlička! hřivnáč, narozdíl od ní,
přidává za ty tři tóny ještě další dva. a má hrubší hlas. a tak
k čemu je vědění? vim, že nade mnou je to malý tělíčko se smutnym
kroužkem kolem krku. vrků. né, vrků je holub! džžž.
jsem budha, sedim tu v tureckym sedu a sleduju. jsem malinko napitej kladenskej
hudba v teplákách, s hlavou plnou nezastavitelnejch myšek a s propiskou,
skrze kterou ty myšky votiskujou svý pacičky na papír. jsem budha hudba
hrdlička veverka automat feťák smažák. ale teď vyvrcholení: rozhovor,
kterej se ke mně zezadu blíží:

ty píčo smradlavá!
neposlouchám tě.
řikám, ty píčo!
ale já tě neposlouchám! chápěš?
poslouchej mě ty píčo, řikám ti, že si píča!
sám si píča.

kdy k sobě tyhle dva najdou cestu? musí přijít osmdesátejdevátej a
někdo zbourat zeď a přestřihat ty vostnáče! čas je relativní. celý
dějiny se klidně vodehrajou v jednom jedinym vztahu.

rozuzlení: kluk mi nabízí gandžu. nechci, díky. ostatní z party se mu
smějou. auta s vlaječkama projížděj ulicema, skončil hokej. vítězství
člověka nad osudem, života nad nicotou, čr nad lotyšskem. hráli jsme
s lotyšskem? teď nevim. každopádně 3:1 a nekonečná radost. čas je
totiž relativní, čas je komik, čas je: dělám si z tebe srandu.
teď se od tý jabloně zpřed vlnek ozval smích a ze smíchu holka povídá
kámoškám: no to je fakt důležitý!! kluk dribluje, holub letí, kluk letí,
holub sedí, píše, holub dýluje, míč dribluje, berlínská zeď letí, kluk
sedí v sedu, vzpomínáš? miluje se to všechno tuhle minutu, nebo se to
milovalo vždycky?

katarze: chlap řve na celej sídlák: dobrý večer, dobrý večer, dobrý
večer!!!