Něco se ve mně pohlo, přehouplo za určitou mez a já poprvé v životě
v sobě v těch posledních měsících, týdnech, dnech, cejtim hmatatelnou
potřebu chránit demokracii, chránit svobodu, chránit slušnost, chránit
objektivní pravdu. Hodnoty, který se mi jevily samozřejmýma. Postavit se za
ně, jako za něco, co nás přesahuje, něco co musíme jako společnost
ochraňovat, o co je třeba pečovat a něco, co mám pocit, že je teď
v naší společnosti v ohrožení.
Myslel jsem si, že lze žít úplně mimoběžně, nenechat se vcucnout do
bahna a žít si šťastnej život mimo to všechno. Ale teď, hlavně pod
vlivem událostí kolem návštěvy Dalajlámy a kolem oslav státního svátku,
ve mně dozrálo uvědomění, že nejsem jenom jednotlivec, ale jsem skutečně
i součástí společnosti, za jejíž podobu nesu zodpovědnost. Za
společnost, ve který žijou třeba i ti, kteří se nemůžou bránit.
Každej máme svý názory, svý pravdy, to je uplně v pořádku, to je
krásný. Ale jakmile je ohrožená svoboda, jakmile se otevřeně lže
o skutečnostech zcela objektivních, jakmile vítězí neslušnost, cejtim,
že je třeba nebejt lhostejnej a začít se hlasitě ozývat!
Bez rozdílu všem pěknej den..
hud.